Mariánská Stráň je mým objeveným místem na zemi obydleným pastvinami, lesy, vodami, kameny a stopami lidí, kteří tu žili a žijí.  Avšak někteří lidé říkají, že tady nic není. Je tady ticho. To také říkají  někteří lidé.

Je tu přitažlivě nebezpečně, voní mi tady moře, přestože po moři tu zjevně „Ticho nic“ nevolá. Voní mi tady daleké struny sibiřské noci i květy starých švestek a třešní.

Místo mého poznávání má vícečetnou poznámku na začátku. Je na začátku světa, českého světa. Světa, který zřejmě, alespoň soudě dle místa pohledu, je místem jazyka mého narození. Domy na kraji dolní vesnice se otírají o hranici, poslední torza domů se časem rozhodování pronesly za hranici. Zkoumám tu významnost.

Coincidencia opozitorum, sloučením protikladů, je mé zamilované místo.
Mariánská Stráň je mým místem návratu, začátku, konce i středu.

V Dolní Oldřiši 2012