Stavebně historický průzkum

Autorem  historického textu k domu je Mgr. Eliška Fechnerová, zpracovatelem SHP Ing. Jan Pešta.

HISTORIE DOMU

Dům č. e. 3 (původně č. p. 9) v Dolní Oldříši[1] na Frýdlantsku je v archivních pramenech poprvé zachycen pravděpodobně k roku 1725 (s jistotou však až v roce 1768). Jednalo se o obytný dům zahradnické usedlosti, jejíž původ zřejmě sahá ke středověkým počátkům vsi.

Většina písemných pramenů k historii domu je uložena ve Státním oblastním archivu Litoměřice, pobočka Děčín, ve fondu Velkostatek Frýdlant. Jedná se zejména o zápisy v pozemkových knihách, jejichž souvislá řada je dochována od roku 1588. Určitou zvláštnost přitom představuje skutečnost, že pro dobu do roku cca 1750 a poté opět od roku 1796 byly zápisy vedeny nikoli ve zvláštních knihách pro jednotlivé vsi, ale v jedněch trhových knihách pro celé panství. Zatímco pro dobu po roce 1796 existuje dobře využitelný generální rejstřík,  je vyhledávání relevantních zápisů před rokem 1750 nepoměrně obtížnější. Jednotlivé trhové knihy jsou sice opatřeny rejstříky, ty jsou ovšem vedeny ve sledovaném období podle křestních jmen majitelů. Hojný výskyt určitých křestních jmen (i příjmení v rámci obce) tak vede k mimořádné časové náročnosti bádání při nejistém výsledku.

Z roku 1803 se ve fondu velkostatku dochovala pozůstalost, která obsahuje mimo jiné podrobný inventář.

Doplňující charakter mají urbáře, katastry a seznamy obyvatel, dochované ve fondech Velkostatek Frýdlant a Historická sbírka (rodinný archiv) Clam-Gallasů.

Z pramenů uložených ve Státním okresním archivu v Liberci bylo možné využít pouze materiálů, týkajících se konfiskací a přídělů nemovitostí po roce 1945 z fondu MNV Dolní Oldříš. V konšelské (gruntovní) knize z období 17. až 1. poloviny 18. století, uložené ve fondu Archiv obce Dolní Oldříš, se nepodařilo najít žádné zápisy ke sledovanému objektu; tato kniha je dle mého názoru v daném fondu uložena nesprávně (vztahuje se s největší pravděpodobností nikoli k Dolní Oldříši, ale k obci Oldřichov v Hájích).

Na Stavebním úřadě Frýdlant se nenacházejí žádné stavební spisy k danému objektu. Bohužel se nepodařilo dohledat žádné ikonografické prameny (historické fotografie,  pohlednice). Z historických map jsou relevantní pouze mapy stabilního katastru, uložené v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze (císařský otisk) a v Národním archivu v Praze (indikační skica).

Ves Dolní Oldříš je lánová ves středověkého založení s typickou půdorysnou strukturou víceméně pravidelně rozmístěných usedlostí (k nimž náleží i sledovaný objekt), v pozdějších dobách zahuštěnou domkářskými staveními. Počátky usedlosti tak lze spojovat již se středověkým vytyčením vsi. Dolní Oldříš byla lenním statkem, náležejícím k Frýdlantu; pod přímou správu panství se dostala až v roce 1690.[2] V době po třicetileté válce byla ves zcela pustá; takto je zachycena v berní rule z roku 1654.[3]

Nejstarším zcela spolehlivým pramenem, týkajícím se sledovaného objektu, je zápis v pozemkové knize ze 4. ledna 1768, kdy vdova po Christoffu Hübnerovi převedla usedlost svému synovi Johannu Josephu Hübnerovi.[4]

U dvou starších zápisů z let 1725 a 1737 není vzhledem k výše uvedené obtížnosti vyhledávání v pozemkových knihách v období před rokem 1750 zcela jisté, zda se skutečně vztahují k usedlosti pozdější č. p. 9, považujeme to však za velmi pravděpodobné. Není vyloučeno, že by se v budoucnu v případě zpracování rejstříku pro trhové knihy z období před rokem 1750 nebo vynaložení odpovídajícího úsilí mohlo podařit vyhledat zápisy ještě starší, než tyto uvedené.

Starší z těchto dvou zápisů pochází z 8. dubna 1725 a uvádí, že tehdy jistý Henrich Böser prodal svou zahradnickou usedlost s domem, nacházející se mezi selskou usedlostí Christiana Schmidta a zahradnickou usedlostí Hanse Georga Haußmana. Kupcem byl Hans Christoph Altmann, cena činila 81 kop a 30 grošů, kterou měl kupec splácet do vrchnostenské pokladny v ročních splátkách, rozpočítaných do roku 1735 (usedlost tedy byla zcela zadlužená, což nebylo neobvyklé). Jako výměnek uvádí smlouva, že z jednoho a čtvrt korce ozimu, který prodávající zasil, mu zůstane polovina, druhou polovinu měl dostat kupující. Pozdější dodatek zmiňuje, že si prodávající v usedlosti vymínil svobodný byt (rozumí se zejména pobyt v hlavní světnici s užíváním všech jejích výhod) a to na tak dlouho, dokud se s prodávajícím „vzájemně snesou“.[5]

Druhý zápis je datován 25. listopadu 1737 a zachycuje prodej zahradnické usedlosti zesnulého Hanse Christopha Altmanna, nacházející se „mezi zahradnickými usedlostmi Hanse Christopha Tschinkela a Hanse Georga Haußmanna“, se všemi břemeny a dlužnostmi, Christophu Hübnerovi za kupní cenu 65 kop grošů, která měla být splácena v ročních splátkách až do roku 1749. Z této kupní ceny mělo být splaceno 56 kop do hraběcí pokladny, zbylých 9 kop připadlo pozůstalým sirotkům. Jako příměnek (Beylaß) se uvádí hnojné vidle, lopata k sázení do pece (sazečka) a tesařská sekera (širočina). Výměnek není uveden žádný. [6]

Sdílnější je již zmíněný zápis ze 4. ledna 1768. Vdova po Christophu Hübnerovi prodala tehdy zahradnickou usedlost (Groß Garten) s obytným domem a stodolou, ležící mezi zahradnickou usedlostí Josefa Hermana a selskou usedlostí Antona Sigmunda, svému synovi Johannu Josephu Hübnerovi za 35 kop grošů, které měly být splaceny v šesti ročních splátkách do roku 1773. Jako příměnek je uveden vysetý ozim (2 korce), seno, sláma a různé domácí náčiní a nářadí (mimo jiné železňák, sekera, širočina, řezací stolice a poříz, díže, vidlice k peci aj.). Prodávající si vymínila doživotní právo svobodného bytu včetně dřeva na topení a osvětlení, jednu komoru v domě, krávu a pro ní krmivo až do sv. Martina 1768, kozu včetně krmiva dokud bude naživu, z ozimů každý třetí snop, dvě jabloně, švestku, třešeň, doživotně ročně dohodnuté množství žita, ječmene a lněného semínka. Dále byl kupující povinen postarat se o svého nemocného bratra Antona, kterému musel poskytovat jídlo, pití a ošacení; šest kop grošů z uvedené kupní ceny bylo určeno na Antonův pohřeb. Výměnek byl sjednán také pro sestru kupujícího Annu Rosinu, které byl nový hospodář povinen zajistit byt do doby, než se provdá, a dále jí byl dlužen krávu nebo – pokud by ji nevyžadovala – jako  náhradu deset zlatých.[7]

Urbář z roku 1777 uvádí, že zahradník Joseph Hübner z č.p. 9 (číslování domů proběhlo v roce 1771) odváděl peněžní dávky ve výši 3 zlaté 10 krejcarů a byl povinen vykonávat ruční robotu ve výši týdně 1,5 dne po celý rok; potažní robotu nevykonával.[8]

Z 25. prosince 1784 pochází zápis o vyrovnání ovdovělého Johanna Josepha Hübnera s dětmi v souvislosti s jeho zamýšleným novým sňatkem s Annou Rosinou, dcerou zesnulého Gotfrieda Herrmana, domkáře z Větrova. Johann Joseph Hübner měl z prvního manželství syny Antona, Josepha, Michela a Ambrose ve věku 15, 13, 10 a 6 let, kterým se zavázal složit jako dědictví po matce každému dvě kopy grošů do míšeňské sirotčí pokladny, a sice na sv. Havla 1785. Pokud by s budoucí manželkou zplodil dědice mužského pohlaví, měl se tento stát dědicem usedlosti. V případě, že by Johann Joseph Hübner zemřel bez mužského dědice z druhého manželství, mohla se vdova rozhodnout, zda se znovu provdá nebo zda bude hospodařit na usedlosti do doby, než ji bude moci převzít některý ze synů z prvního manželství; poté měla mít spolu s případným druhým manželem právo na svobodný byt a výměnek (zaopatření), jehož rozsah měl určit představitel obce.[9]

Johann Joseph Hübner zemřel 7. února 1803 ve věku 66 let a pohřben byl 10. února. V archivu velkostatku se zachovala jeho pozůstalost včetně podrobného inventáře, sepsaného bezprostředně po jeho úmrtí.[10] Johann Joseph Hübner po sobě zanechal manželku Annu Rosinu (44 let) a čtyři výše jmenované, nyní dospělé syny ve věku 34, 31, 29 a 25 let. Dle dochované závěti měl usedlost převzít nejmladší syn Ambros za 450 zlatých, přičemž mu zůstalo různé, podrobně vyjmenované zemědělské a jiné nářadí a zařízení domu (mj. vůz, lopata sazečka, stůl, manželská postel, pila, sekera, širočina, motyky, řezací stolice a poříz, trakař, hnojné a senné vidle, síta, postel s dvěma peřinami, tři kravské řetězy, psí řetěz se psem), dále jedno roční tele; za pluh a tři brány měl odstupujícím dědicům zaplatit celkem deset zlatých.

Jmenovaný inventář ze 7. února 1803 uvádí podrobnější údaje k dědicům: syn Ambros byl dosud svobodný, Michel byl dominikální zahradník v Habarticích, Joseph domkář v Hejnici a nejstarší Anton zůstal v Dolní Oldříši (v roce 1797 zde koupil bývalou školu č.p. 45). Dle inventáře obsahovala pozůstalost kromě nemovitosti – zahradnické usedlosti s obytným domem a hospodářskou budovou, oceněné na 450 zlatých, na hotovosti 21 zlatých a 22 ½ krejcaru v bankocetlích a stříbrných penězích; v domácnosti se nenacházela žádná měď ani cín. Inventář jmenuje podrobně bílé prádlo (košile, hrubé bílé plátno, ubrusy, šátky aj.), oblečení, domácí nářadí a náčiní včetně nádobí (mj. kolovrat, máselnice, ovčácké nůžky, zelňák z dubového dřeva, házecí lopata…), uskladněné obilí (3 korce žita, 2 korce ječmene, 3 korce ječmene na setí, 6 korců ovsa na setí), 10 korců brambor, dále dobytek, a sice tři krávy (z toho jedna menší), jedno roční tele a jednu kozu. Hospodářské nářadí se uvádí víceméně shodné s výčtem ve výše uvedené závěti (pluh s příslušenstvím, tři brány s příslušenstvím, vůz aj.); tyto předměty měly zůstat dědici usedlosti Ambrosovi (ostatní movité věci uvedené inventářem si dědici rozdělili rovným dílem). Jako aktiva jsou jmenovány dluhy synů Michela a Josepha ve výši 87 a 26 zlatých. Celková hodnota pozůstalosti činila 641 zlatých a 22 ½ krejcaru. Z této částky mělo být za soudní výlohy a pohřeb zaplaceno celkem 20 zlatých 52 krejcarů.

Příslušná kupní smlouva byla uzavřena 13. dubna a zaknihována 18. června 1803. Jejím předmětem byla zahradnická usedlost, tj. obytná budova se stodolou a kolnou (Schuppen) a veškerými pozemky, se všemi příslušejícími právy a povinnostmi, jak je jmenuje urbář z roku 1777. Po zohlednění vlastního dědického podílu byl Ambros povinen své nevlastní matce a třem bratrům splatit 346 zlatých a 24 krejcarů, a sice v ročních splátkách ve výši 28 zl. 52 kr. až do roku 1814. Jako příměnek se uvádí nářadí a další příslušenství dle testamentu (viz výše). Zajímavý údaj, který by případně mohl mít význam pro poznání stavebního vývoje domu, uvádí odstavec o sjednaném výměnku: kupec byl povinen své nevlastní matce Anně Rosině poskytnout doživotně svobodný byt (pobyt v hlavní světnici) včetně dřeva na topení a osvětlení, a dále pro její pohodlí vestavět nad stájí komoru a opatřit ji příslušným zámkem. Anna Rosina měla dostávat ročně jeden a půl korce žita, dva čtvrtce ječmene, tři korce brambor, deset žejdlíků másla a třicet džbánů mléka, dále měl kupec pro její potřebu ročně zasít na připravené pole dva české mázy lněného semínka. Uvádí se též sjednaný podíl na sklizni obilí a jablek.[11]

Urbář z roku 1807 uvádí č.p. 9 mezi selskými usedlostmi. Z usedlosti byl odváděn dvakrát ročně (na sv. Jiří a na sv. Havla) úrok 9 krejcarů a 2 pen., dále peněžní náhrada za naturální dávky ve formě přádla (Spinerverschonungsgeld) ve výši 10 krejcarů a peněžní náhrada roboty ve výši 12 zl. 8 kr.[12] O čtyři roky později je usedlost opět uváděna mezi zahradníky; urbariální povinnosti jsou stejné, pouze náhrada roboty se zvýšila na 13 zlatých.[13]

Na císařském otisku mapy ke stabilnímu katastru z roku 1843 jsou obytný dům a hospodářská budova zakresleny žlutě, tedy jako „spalné“ – požárně závadné (tj. zpravidla budovy s převážně dřevěnými kostrukcemi a/nebo požárně závadnými topeništi a komíny). Dům má obdélný, podélně jihozápadním průčelím směrem k průjezdní silnici orientovaný půdorys, na jihozápadní straně vystupuje z pravidelného půdorysu přístavek. Severně naproti obytnému domu je situována menší hospodářská budova na pravidelném obdélném půdoryse. Pozemek parc. č. 213 bezprostředně při domu je vyznačen jako mokrá louka.[14] Na tzv. indikační skice k mapě stabilního katastru z téhož roku, kam byly zakreslovány i pozdější změny, je naproti tomu hospodářská budova zakreslena červeně, tedy jako „nespalná“, což může být široce interpretováno, od možné novostavby na místě původní budovy (příp. jen částečně „nespalné“), po např. pouhou výměnu šindele za požárně odolnou krytinu. Dále je při jihozápadním průčelí, na jeho západní straně, zakreslen další, poněkud užší přístavek.[15]

K usedlosti patřily pole, louky a pastviny parc. č. 545 až 565 o celkové výměře 8 jiter a 1052 čtverečních sáhů, tedy přepočteno 4,98 ha.[16]

Smlouvou, uzavřenou 26. února a zaknihovanou 23. března 1849 prodává Ambros Hübner usedlost s obytným domem, stodolou a všemi pozemky Josephu Zimmermannovi, zahradníkovi z č.p. 63 v Dolní Oldříši, za kupní cenu ve výši 1000 zlatých konvenční měny. Jako příměnek se uvádí „přední kus“ ozimů a hnůj. Výměnek nebyl sjednán.[17]

O deset let později je po smrti Josepha Zimmermanna usedlost na základě odevzdací listiny z 10. ledna 1859 převedena na jeho syna stejného jména.[18]

Na základě dekretů prezidenta republiky o konfiskaci majetku Němců z roku 1945 byla usedlost Josephu Zimmermannovi (zřemě potomku stejného jména) jako osobě německé národnosti zkonfiskována. Kromě budov se jednalo o 4 ha a 492 m² polí, 171 m² luk, 1 ha a 353 m² lesní a 284 m² ostatní zemědělské půdy. Na základě usnesení okresního soudu ve Frýdlantě z 16.11.1948 bylo vlastnické právo vloženo manželům Janu a Marii Pavlikovským, a sice každému po polovině. Vedle domu č.p. 9 byla přidělencům odevzdána půda o celkové rozloze téměř 12,5 ha, dále pět dojných krav, dvě jalovice, různé zemědělské stroje a nářadí a nábytek. Manželé Pavlikovští se přistěhovali z východoslovenské vsi Kudlovce u Humenného, kde Jan Pavlikovský pracoval jako zemědělský dělník. V Dolní Oldříši začali hospodařit oficiálně 5. října 1946, kdy bylo Janu Pavlikovskému 44 let, jeho manželce Marii 40 let. Po osmi letech, k 1. říjnu 1956, zde Pavlikovští hospodaření ukončili a prohlášením z 27. května 1957 se přídělu vzdali; jako důvod odchodu je uvedeno převzetí státním statkem. Vlastnické právo k nemovitostem pak bylo vloženo na Československý stát.[19]

Přehled použitých pramenů a literatury

Písemné prameny

Státní oblastní archiv Litoměřice, pobočka Děčín

Velkostatek Frýdlant

  • Kniha trhová 1715-1727, sign. OS Frýdlant 65; No. 8, i.č. 30, kt. 28
  • Kniha trhová 1734-1741, sign. OS Frýdlant 66; No. 11, i.č. 33, kt. 31
  • Kniha trhová Dolní Oldříš 1754-1794, sign. OS Frýdlant 31 No. 42, i.č. 46, kt. 41
  • Kniha trhová, sign. OS Frýdlant D; kt. 66
  • Kniha trhová 1848-1849(-1883), sign. OS Frýdlant 372; i.č. 120, kt. 99
  • Urbář 1773, i.č. 507, kt. 323
  • Urbář 1807, i.č. 509, kt. 324
  • Urbář 1811, i.č. 511, kt. 325
  • Pozůstalosti 1790-1856, Dolní Oldříš – Hübner, sign. H, i.č. A2643, kt. 618
  • Spisy ke stabilnímu katastru, Dolní Oldříš 1843, i.č. 563, kt. 352

Státní okresní archiv Liberec

Archiv obce Dolní Oldříš – MNV, kt. 2

Edice pramenů

Aleš Chalupa – Jaroslav Čechura – Marie Ryantová (ed.), Berní rula. 8-9. Kraj boleslavský, Praha 2001.

Mapy a plány

Povinný císařský otisk mapy stabilního katastru, Dolní Oldříš, 1843, Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze, sign. 1353-1; http://archivnimapy.cuzk.cz/

Indikační skica mapy stabilního katastru, Dolní Oldřiš, 1843, Národní archiv v Praze, Indikační skici, Boleslavsko 1353-1; http://archivnimapy.cuzk.cz/

Literatura

Jiří Úlovec (ed.), Encyklopedie českých tvrzí, I. díl, Praha 1999.

Vysvětlení zkratek

fol.                         folio (list)

i.č.                          inventární číslo

pag.                       pagina (strana)

sign.                      signatura

SOA                       Státní oblastní archiv

SOkA                    Státní okresní archiv

Vs                           Velkostatek

[1] Německy se obec nazývala Ullersdorf, od 2. poloviny 17. století pak Niederullersdorf – pro odlišení od Oldřichova v Hájích, jehož německý název byl stejný a který náležel ke stejnému panství.

[2] Jiří Úlovec (ed.), Encyklopedie českých tvrzí, I. díl, Praha 1999, s. 134.

[3] Aleš Chalupa – Jaroslav Čechura – Marie Ryantová (ed.), Berní rula. 8-9. Kraj boleslavský, Praha 2001, s. 176.

[4] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Kniha trhová Dolní Oldříš 1754-1794, sign. OS Frýdlant 31 No. 42, i.č. 46, kt. 41, pag. 28-29.

[5] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Kniha trhová 1715-1727, sign. OS Frýdlant 65; No. 8, i.č. 30, kt. 28, fol. 95.

[6] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Kniha trhová 1734-1741, sign. OS Frýdlant 66; No. 11, i.č. 33, kt. 31, fol. 734.

[7] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Kniha trhová Dolní Oldříš 1754-1794, sign. OS Frýdlant 31 No. 42, i.č. 46, kt. 41, pag. 28-29.

[8] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Urbář 1777, i.č. 507, kt. 323.

[9] Tamtéž, pag. 91.

[10] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Pozůstalosti 1790-1856, Dolní Oldříš – Hübner, sign. H, i.č. A2643, kt. 618.

[11] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant,  Kniha trhová, sign. OS Frýdlant D; kt. 66, pag. 951-953.

[12] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Urbář 1807, i.č. 509, kt. 324.

[13] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Urbář 1811, i.č. 511, kt. 325.

[14] Císařský otisk mapy stabilního katastru, Dolní Oldříš, 1843, http://archivnimapy.cuzk.cz/ (uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, sign. 1353-1).

[15] Indikační skica mapy stabilního katastru, Dolní Oldřiš, 1843, http://archivnimapy.cuzk.cz/ (uložena v Národním archivu v Praze, Indikační skici, Boleslavsko 1353-1).

[16] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Spisy ke stabilnímu katastru, Dolní Oldříš 1843, i.č. 563, kt. 352.

[17] SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Frýdlant, Kniha trhová 1848-1849(-1883), sign. OS Frýdlant 372; i.č. 120, kt. 99, pag. 299-301.

[18] Tamtéž, pag. 300

[19] SokA Liberec, Archiv obce Dolní Oldříš – MNV, kt. 2.

Projekt byl popořen z Programu rozvoje venkova 2013 – 2017.

 

Dokumentace PDF